V Krkonoších se chodí po studentských lávkách

X

Postavili je studenti, ale snesou srovnání s realizacemi profesionálů. Dvě lávky s lavičkami na Klínové cestě, konstrukce ve formě příhradového nosníku přes Medvědí potok, lávka ve tvaru trojúhelníku u Hrnčířských bud a lávka pro pěší i auta v Eliščině údolí jsou od podzimu k dispozici návštěvníkům nejvyšších českých hor. Vznikly díky spolupráci Fakulty architektury ČVUT v Praze se Správou Krkonošského národního parku.

Na projektu se podílelo celkem 30 studentů z 5 ateliérů Ústavu navrhování II Fakulty architektury ČVUT.

„Lávky pro KRNAP byly po úspěchu v mezinárodní soutěži Solar Decathlon druhým velkým design-build projektem našeho ústavu. Chtěli jsme nabídnout studentům alternativu k převažující tradiční výuce, aby mohli dotáhnout návrhy na papíře do reálné stavby," vzpomíná na začátek projektu v roce 2017 vedoucí ústavu Dalibor Hlaváček.

Práce na území Krkonošského národního parku postavila před studenty řadu výzev. Museli lávky vymyslet tak, aby byly demontovatelné a s jednotlivými prvky se dalo snadno manipulovat i bez použití těžké techniky. Některé lávky se nacházejí v lavinových oblastech, kde jejich tvar i konstrukční řešení musejí odolávat velkému množství sněhu.

Pro volbu materiálu byly klíčové extrémní klimatické podmínky. Autoři lávky přes Hlubokou strouhu proto zvolili povětrnostně odolnou ocel Corten a absolvovali svářečský kurz, aby sami byli schopni vyrobit pochozí rošty. Nebo navrhli složitější části z oceli, když se, vzhledem k tradici a charakteru místa, nechtěli vzdát dřeva, které do hor patří.

Na návrzích začali studenti pracovat v říjnu 2018, stavba pak probíhala za asistence profesionálů, inženýrů i řemeslníků, v lednu 2018 přímo před budovou Fakulty architektury ČVUT.

„Subtilnost konstrukce lávky u Hrnčířských bud se zrodila díky inspirativní spolupráci se statikem Trojského mostu Ing. Vladimírem Janatou," popisuje vedoucí jednoho z ateliérů a koordinátorka projektu Hana Seho.

V červenci 2019 instalovali pracovníci KRNAP lávky na finální místa v horách. Před osazením museli odstranit původní dosluhující mostky a upravit terén. Nejnáročnější příprava byla u Rennerova potoka v Eliščině údolí, kde bylo třeba opravit a z místního kamene vyskládat pilíře, do kterých je lávka ukotvena. Zato ji sem bylo možné dovézt a osadit pomocí jeřábu. Ostatní lávky v odlehlých lokalitách se na místa dopravovaly ručně na podvozku, přesto jejich instalace nezabrala víc než 14 dní.

4. 12. 2019; TZ: ČVUT v Praze

Komentáře

K článku bylo přidáno 0 komentářů.

Tento článek neobsahuje žádné komentáře.