Zbytky původních lesů nejsou jen na území Národního parku Šumava

X

Projekt nejen, že odhalil pralesní zbytky v hospodářských lesích, ale navíc ukázal to, že takových starých pralesovitých porostů může být po Šumavě rozeseto mnohem více. A také potvrdil, že je možné, aby se lesnická a ochranářská organizace domluvily na hledání společných řešení, která na základě zkoumání navrhnou vědci – konkrétně odborníci z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví.

Společný projekt s názvem „Komplexní analýza biologické hodnoty přírodě blízkých lesních porostů v CHKO Šumava ve správě Lesů ČR, s.p. a návrh jejich multifunkčního hospodaření" byl nastartován v roce 2016. Jeho cílem bylo odhalit skutečnou biologickou hodnotu starých lesů v Chráněné krajinné oblasti Šumava.

A jaké jsou výsledky?

„V celé třetině zkoumaných porostů rostou potomci původních pralesů staří 200 až 450 let. Důležitá je ale i věková struktura lesa, tedy kolik generací stromů se v jednom lese vyskytuje. Zjistili jsme, že ve zkoumaných lesích je více generačních skupin. Bylo zjištěno, že 84 % z nich pochází z přirozené obnovy lesa, nikoli z výsadeb. Jsou tak pokračovateli původních divokých lesů," seznamuje s výsledky ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Odborníci přitom zjistili, že na zkoumaných plochách je podobná hustota vývratů a podobná pestrost půd, jako v Boubínském pralese. To naznačuje, že lidské zásahy mnohde dosud nestačily deformovat přirozené vzájemné působení mezi stromy a půdou.

„Půda v pralesích je až překvapivě v pohybu, je neustále hnětena působením stromů, a to ji omlazuje. Odumřelé stromy, ať stojící nebo ležící, jsou zdrojem živin, které strom vytahuje z půdy jedno či více století, a jakmile odumře, vrací je zpět. Pokud těžíme stromy dříve, než je vyvrátil vítr nebo se samy zlomí, zjednodušujeme a svým způsobem i znehybňujeme půdu v lese. Odvážíme-li z lesa celé generace stromů, půdu dlouhodobě ochuzujeme a měníme její schopnost zadržovat a vsakovat vodu," popisuje Pavel Šamonil.

„V ostatních porostech, kterých byla většina, byl doporučen způsob péče, který umožní částečnou samovolnost jejich vývoje, zachování stávající biologické hodnoty i finanční zhodnocení části dřevní hmoty. Byl tak vytvořen model hospodaření i pro další podobné lesy," popisuje výsledek studie Tomáš Vrška.

26. 9. 2019; TZ: Správa NP Šumava

Komentáře

K článku bylo přidáno 0 komentářů.

Tento článek neobsahuje žádné komentáře.