Do Národní galerie v Praze se natrvalo přesouvá ateliér Zbyňka Sekala

X

Zbyněk Sekal (1923 – 1998) žil od roku 1970 v emigraci ve Vídni a zde také zemřel. Myšlenka přenesení posledního vídeňského ateliéru sochaře Zbyňka Sekala do Prahy vznikla bezprostředně po umělcově smrti.

Plastika hlavy, kterou umístil do jeho jádra, je v zásadě autoportrétem autora, je ale také tváří smrti. Vznikla destrukcí a novou modelací jedné z Vratkých staveb z poloviny šedesátých let, se kterými se umělec vnitřně identifikoval. Potvrzuje, jak silně se cítil součástí svého ateliéru, dílny, do jejíhož organismu se prostřednictvím tohoto posledního díla zabudoval.

Koncept představení Sekalova původního vídeňského ateliéru je založen na myšlence ideového přenesení obrazu ateliéru do prostoru Národní galerie v Praze. Obraz místa není a nemůže být kopií ani replikou, je pokusem o rekonstrukci atmosféry skutečného ateliéru. Jde o prostorovou abstrakci, vycházející z reálných prostorových vlastností umělcova ateliéru a z principů samotné umělecké tvorby Zbyňka Sekala.

Možnost znovuvybudovat ve Veletržním paláci toto obsahově mnohovrstevné dílo umožnil velkorysý dar paní Christine Sekalové, umělcovy manželky. Obsahuje takřka kompletní soubor Sekalových sáder z let 1955 až 1997, řadu schránek, pečlivě uspořádaný materiál a vybavení ateliéru, ve kterém Zbyněk Sekal tvořil v letech 1980 až 1997.

Kontakty: Ateliér Zbyňka Sekala, součást stálé expozice Národní galerie v Praze, Veletržní palác. Kurátorky výstavy: Marie Klimešová a Lenka Pastyříková.

Komentáře

K článku bylo přidáno 0 komentářů.

Tento článek neobsahuje žádné komentáře.