V Zoo Praha se zabydleli karakalové

X

Aktivní kočkovité šelmy zaujmou především svými charakteristickými štětičkami na uších. Nový pár by mohl navázat na několik úspěšných odchovů v minulosti, pražská zoo se totiž k druhu obývajícímu africké a asijské savany vrací po sedmi letech.

„Rozhodovali jsme se, jaký druh úspěšně ‚rozehraje‘ volnou expozici po ocelotech slaništních. Ačkoli tu i úspěšně odchovali koťata, pro návštěvníky bylo obtížné ve zhruba stometrových voliérách tyto drobnější šelmy pozorovat,“ říká kurátor savců Zoo Praha Pavel Brandl. „Nakonec jsme se vrátili právě ke karakalům, mimo jiné i proto, že pár těchto koček už více než rok chováme v zázemí.“

Karakal je rychlý běžec, který vyniká v náročném balvanitém terénu i mezi rozeklanými skalisky. Chodidla zadních nohou jsou porostlá chlupovými polštáři a umožňují mu pružný odskok a rychlý start. Výskokem až do tří metrů dokáže chytit ptáka přímo v letu a loví i těžko polapitelné damany. Někdy si však nejvýše dvacetikilogramoví karakalové troufnou i na kořist dvakrát větší než oni sami.

„Návštěvníky nejčastěji upoutají výraznými rysími štětičkami na uších. Přes tuto podobnost však karakal k rysům nemá bližší vazbu a řadí se do příbuzenské linie ‚zlatých koček‘ z afrického kontinentu,“ vysvětluje Pavel Brandl. Velké boltce slouží k hledání kořisti i vzájemnému dorozumívání. V suchém prostředí savan umí karakal výborně hospodařit s vodou, a navíc v něm díky své srsti dokonale splývá.

Karakalové se vrátili do stejné expozice, ve které už byla v minulosti odchována tři mláďata. Mladý pár by tak na úspěšný chov mohl brzy navázat. Po porodu odchovává samice mláďata většinou v opuštěné noře dikobraza nebo v jeskyni. Zhruba v pěti měsících mláďatům naroste stálý chrup a začínají se od matky osamostatňovat, sourozenci se ale mohou držet pospolu i dalších několik měsíců.

Nikola Dostálková

19. 2. 2026, TZ: Zoo Praha

Komentáře

K článku bylo přidáno 0 komentářů.

Tento článek neobsahuje žádné komentáře.