Výstava jedinečné kolekce pražského figurálního porcelánu na zámku v Troji

X

Poznat tajemství výroby čínského porcelánu bylo po staletí touhou řady Evropanů. První evropský porcelán se začal vyrábět roku 1710 v Míšni, dále ve Vídni a teprve až v 19. století i v Praze. První žádost o zavedení výroby porcelánu podanou roku 1750 státní úředníci odmítli, pravděpodobně proto, aby nevznikla konkurence porcelánce ve Vídni.

Roku 1791 vznikla v Praze továrna na kameninu, která relativně pozdě, od roku 1837, začala vyrábět porcelán. Její ředitel, drážďanský obchodník Carl Ludwig Kriegel si byl vědomý konkurence zavedených porcelánek, a tak se snažil prosadit na trhu kvalitou výroby a zaměřil se také na figurální porcelán.

Pražská porcelánka mezi evropskou elitou

Pro zajištění té nejlepší produkce porcelánových sošek angažoval roku 1845 modeléra a sochaře Ernsta Poppa. Popp vytvořil řadu skvělých figur, bust a dalších návrhů, které jsou bravurně modelované, plné života. Především díky jeho práci se pražská porcelánka vyšvihla mezi evropskou elitu.

Pražský figurální porcelán a jeho modelér Ernst Popp

Ernst Popp (1819–1883) pocházel z německého Koburgu, studoval sochařství na mnichovské Akademii výtvarných umění. Na přelomu let 1844 a 1845 odešel do Prahy a začal pracovat jako modelér porcelánu pražské porcelánky. Jako vynikající portrétista se Popp představil sérií biskvitových bust. Ve své době se jednalo o oblíbený materiál imitující mramorové sochy. Busty se vyráběly ve třech velikostech, často jako suvenýry. Takovým příkladem jsou portréty panovníků: Ferdinanda V. Dobrotivého, Franze Josefa a Sissi, či busta Karla IV., která byla vyrobena roku 1848 u příležitosti oslav 500. výročí od založení univerzity v Praze.

Oblíbené byly portréty umělců a vědců, minulých i současných. V jejich výběru hrála velkou roli aktuální obliba jednotlivých osobností, ale Popp měl zřejmě dost volnou ruku, protože u příležitosti úmrtí svého mnichovského učitele Ludwiga Schwanthalera roku 1848 vymodeloval jeho bustu, dokonce neodolal a ztvárnil také autoportrét. Portrétní rysy měly i figury vídeňských herců Johanna Nepomuka Nestroye, Wenzela Scholze či Karla Treumanna, které představovaly jedny z nejobdivovanějších divadelních hvězd.

Nejpočetnější v sortimentu pražské porcelánky byly druhorokokové sošky mileneckých párů, dětí, amoretů a také figury květomluvy. Intimní rozměry porcelánu dovolovaly dát soškám radikálnější charakter, někdy až lehce eroticky zabarvený. Inspiraci nacházel Ernst Popp v produkci francouzských porcelánek z poloviny 18. století, jako je například jedinečné sousoší Flétnistky původně inspirované kresbou Françoise Bouchera.

Od roku 1852 pracoval na sérii květomluvy, modelované podle publikace Les fleures animées vydané v Paříži roku 1847 s rytinami Charlese Geoffroye provedenými podle kreseb Jeana Gérarda.

Pražská porcelánka si svou pozici udržela do konce 60. let. Pak kvalita postupně upadala, figurální porcelán z nabídky mizel ve prospěch izolátorů a elektrotechnických potřeb. Roku 1908 šla firma do konkurzu a roku 1910 byly budovy prodány v dražbě.

Výstava, kterou pořádá Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy, se koná až do 2. listopadu 2014.

Kurátorka: Martina Lehmannová, Muzeum hlavního města Prahy

Komentáře

K článku bylo přidáno 0 komentářů.

Tento článek neobsahuje žádné komentáře.