Prasklých zkřížených vazů u mládeže rapidně přibývá

X

Zvýšit prevenci ochrany kolene u mladých sportovců ve věku od deseti do osmnácti let si dala za cíl nedávno vzniklá nadace „Zachraň koleno“.

Tu spolu vytvořili lékaři, ortopedi z Fakultní nemocnice u sv. Anny a FN Brno, jmenovitě MUDr. Filip Hudeček (I. ortopedická klinika FNUSA a LF MU) a MUDr. Michael Lujc (Klinika ortopedie a spondylochirurgie FN Brno a LF MU), spolu s MUDr. Karlem Urbáškem (Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno a LF MU). Společně vytvářejí celorepublikový projekt zachrankoleno.cz, který má ochránit mladé sportovce od nenávratných zranění.

Hlavním cílem nadace je co nejvíce edukovat a šířit ve sportovní i laické veřejnosti, mezi trenéry a sportovními kluby dětských a dorosteneckých oddílů v rámci celé České republiky sérií preventivních cviků, které ochrání koleno při sportovním zatížení. Zejména jde o přetržení předního zkříženého vazu (ACL). Tuto diagnózu totiž v posledních letech ortopedi stále více a častěji sdělují poraněným mladým sportovcům a jejich rodičům.

„Počet těchto poranění u mladých sportovců enormně stoupá, nejen v České republice, ale i ve světě. Proto chceme maximálně šířit a rozšiřovat baterii cviků a preventivních cvičení, které mohou tento vaz lépe ochránit před jednostranným zatížením,“ řekl jeden ze zakladatelů nadace „Zachraň koleno“ MUDr. Michael Lujc.

Výzkum opakovaně prokázal, že pomocí specifického tréninku, který se dá aplikovat jako součást rozcvičky, může riziko úrazu poklesnout o 50 až 60 procent.

„Stačí čtyři minuty. Nejde o nic nového, v minulosti již proběhly pokusy o začlenění do praxe, ale vzrůstající čísla úrazů svědčí o tom, že se to příliš nepovedlo. S naší iniciativou jsme se proto rozhodli jít na to trochu jinak,“ odpověděl MUDr. Filip Hudeček.

Jak?

„Pokusíme se pro rozcvičku nadchnout přímo děti. Chceme, aby věděly, že mají problém. Pokud to nepochopí, nebudou mít vnitřní motivaci to dělat. Taktiku jsem vypozoroval při výchově vlastních dětí,“ doplnil.

Čím si vysvětlujete narůstající incidenci přetržených křížových vazů u mladých sportovců?

„Nárůst těchto úrazů, který v posledních letech pozorujeme, je výsledkem kombinace několika faktorů. Tím hlavním je raná specializace a extrémní intenzita v mládežnickém sportu. Děti se dnes často věnují pouze jednomu sportu celoročně a ve vysokém tempu, čímž dochází k jednostrannému přetěžování organismu, který je ještě ve vývoji. Dalším faktorem je tzv. ‚pohybová chudoba, nebo to můžeme nazvat i motorickou nešikovností. I když jsou mladí sportovci v dané disciplíně velmi výkonní, často jim chybí všeobecný pohybový základ, který měly generace před nimi díky přirozenému pohybu venku a pohybové všestrannosti. To vede k horší neuromuskulární kontrole – tedy k tomu, že tělo neumí správně zareagovat na prudkou změnu směru nebo doskok, což je pro přední zkřížený vaz (ACL) kritický moment. V neposlední řadě hraje roli fakt, že se mladí sportovci dříve dostávají k vrcholové úrovni zátěže, na kterou jejich vazivový aparát, procházející hormonálními a růstovými změnami, není vždy připraven. Právě proto implementujeme preventivní program, který se zaměřují na to, aby svaly a nervová soustava dokázaly koleno v těchto krizových situacích ochránit. Chceme vlastně zavést jakýsi bezpečností pás, který automaticky ochrání pohybové ústrojí.“

Můžete sdělit nějaká čísla, která tento trend doprovází a potvrzují?

„Bohužel nemáme v České republice zatím vytvořený jednotný registr, který by počet poranění dlouhodobě sledoval. To je také jedním z hlavních cílů našeho nadačního fondu ve spolupráci s odbornými společnostmi. Dali jsme si za cíl, abychom do pěti let tento registr v Česku zavedli právě ve spolupráci s kolegy z FNUSA a FN Brno. A co se týče čísel. Data jsou neúprosná. Vycházíme z podobných dat největších světových registrů. Příkladem je pro nás Austrálie, Nový Zéland a Skandinávie. Například data z Austrálie ukazují nárůst poranění ACL během 20 lety ze 40 na 80 na 100 000 obyvatel. Tudíž obecně je narůst dvojnásobný. Co je pro nás však zásadnější, že počet poranění nejvíce roste ve velmi raných věkových kategoriích. U chlapců ve věkové kategorii 5 až 15 se jedná o meziroční nárůst až o 7 %, u dívek ve stejné věkové kategorii je to dokonce až o 10 %.“

Je jedním ze spouštěčů to, že dnes jsou děti spíše doma na mobilu a nehrají si venku na hřištích, aby se tzv. „oťukaly“ a pak jdou na nárazový trénink?

„Asi bych zde navázal na tu první otázku a nechci se opakovat. Jde především o budování intuitivní neuromuskulární kontroly – tedy schopnosti mozku a svalů bleskově a správně zareagovat na nerovný terén, nečekaný náraz nebo špatný dopad. Dnešní děti tráví mnohem více času v tzv. statických pozicích u tabletů a mobilů. Jejich tělo pak není ‚naprogramováno‘ na krizové situace. Když takové dítě po celodenním sezení přijde na trénink, kde se po něm vyžaduje maximální intenzita, výskoky a prudké změny směru, dochází k obrovskému nepoměru. Svaly jsou buď ztuhlé, nebo neumí koleno dostatečně stabilizovat. My se v něm vlastně snažíme tyto chybějící pohybové vzorce do dětí znovu ‚nahrát‘. Učíme je znovu správně dopadat, brzdit a ovládat své tělo tak, aby koleno nebylo tím nejslabším článkem řetězu.“

Obecně se mluví o tom, že strava již dnes nemá tolik potřebných vitamínů a doplňků co dříve. A tím dochází k dalším zraněním?

„To si osobně nemyslím. Pracuji s vrcholovými sportovci, a hlavně v dospívajícím věku. Řešíme například velký nárůst únavových zlomenin v této věkové kategorii. Opakovaně jsou krevní odběry v pořádku a není zde jednoznačný faktor, který zapříčiní právě vznik nějakého poranění, i když víme, že např. nízká hladiny vit D je hodně diskutována. Ale pořád to berme selským rozumem. Pohádky mají hodně ponaučení. Vezměte například Lotranda a Zubejdu, kde říká Madla – tři jednoduché věci to děvče potřebuje, aby bylo zdravé…. Tak tady je to stejné – spánek, strava a správná vyvážená zátěž a regenerace. Když mám větší výdej než příjem, špatně spím a jdu na trénink unavený, tak co se může stát…“

Který sport považujete za nejvíce rizikový ve vztahu k možnému zranění?

„Pokud bych měl vybrat jeden, pak je to z pohledu biomechaniky ženský fotbal, florbal nebo házená. Obecně jsou ale nejvíce rizikové všechny tzv. pivotové sporty. To jsou ty, kde dochází k rychlým změnám směru, kdy noha zůstává pevně fixovaná k podložce, ale trup a koleno se nad ní prudce otočí. U nás je to velká pětka – fotbal, volejbal, basketbal, volejbal a házená.“

10. 3. 2026, TZ: FN Brno

Komentáře

K článku bylo přidáno 0 komentářů.

Tento článek neobsahuje žádné komentáře.