Osudové výročí: Mnichovská dohoda

X

Na základě setkání s Hitlerem v Berchtesgadenu 15. 9. 1938 připravil Chamberlain nový podklad pro jednání, jenž byl po projednání s francouzskou vládou předložen vládě československé. Tento návrh je označován jako tzv. anglo-francouzský plán a jeho základ ve stručnosti spočíval v odstoupení okresů s více než 50 % německého obyvatelstva Říši.

Po našem přijetí se měly Francie a Anglie zavázat ke garanci našich nových hranic, kterážto záruka měla nahradit naše stávající smlouvy. Podle Beneše tak vlastně Francie v době nejkritičtější jednostranně vypověděla naši spojeneckou smlouvu a obě velmoci zároveň tímto krokem radikálně změnily svou stávající středoevropskou politiku a kapitulovaly před Hitlerem.

V zamítavé odpovědi naší strany předané 20. září byly vysvětleny možné dalekosáhlé důsledky takového plánu a navrženo řešení podle naší Arbitrážní smlouvy s Německem. Krátce na to navštěvují prezidenta Beneše velvyslanci britský a francouzský, aby mu ultimativně sdělili nutnost našeho přijetí, jinak že si poneseme následky sami.

28. září „bylo oznámeno, že Hitler zve na příští den Chamberlaina, Daladiera a Mussoliniho na konferenci do Mnichova".

Tou dobou také probíhala schůze československé vlády jednající o tzv. time-tablu – časovém rozvrhu, což byl plán vypracovaný Chamberlainem na základě godesberského memoranda, stanovící termíny předání území Německu. Ten byl nakonec s výhradami a návrhy změn přijat. Krátce po poledni 29. září byla pak zahájena Mnichovská konference čtyř mocností, jež měla rozhodnout o řešení vyhrocené situace. Účastnili se jí všichni, kdož byli pozváni, a v přátelské atmosféře vzájemného srozumění, kdy Chamberlain s Daladierem ochotně přizvukovali Hitlerovým nestoudným požadavkům, byl přijat text Mnichovské dohody.

Zástupci Československa, o jehož osudu především bylo rozhodováno, na jednání přizváni nebyli.

Text Mnichovské dohody jim byl prostě sdělen jejím přečtením bez jakýchkoliv vysvětlení a reakcí na dotazy našich zástupců s konstatováním, že „žádné naší odpovědi už neočekávají".

Dne 30. září brzy ráno bylo rozhodnutí mnichovské oznámeno do Prahy prostřednictvím německého chargé d´affaires. Po emotivním jednání vlády a následném jejím pokračování za účasti prezidenta bylo rozhodnuto o protiústavním přijetí Mnichovského diktátu. Toto bylo také tlumočeno téhož dne ústy ministra Krofty vyslancům britskému, francouzskému a italskému.

„Jménem prezidenta a své vlády prohlašuji, že se podrobujeme rozhodnutí, k němuž došlo v Mnichově bez nás a proti nám," řekl jim a celou schůzku s nimi zakončil konstatováním: „Nechci kritizovat, ale pro nás je to katastrofa, jíž jsme si nezasloužili.Podrobujeme se a budeme se snažit zajistit svému národu život pokojný. Nevím, budou-li mít z tohoto rozhodnutí učiněného v Mnichově prospěch vaše země, ale jistě nejsme poslední, po nás budou postiženi jiní".

Tak skončilo jedno období československých dějin. To následující mělo mít stejně hořkou příchuť jako potupné přijetí diktátu mocností.

Zdroj a výsek z práce: DVOŘÁK, Petr. Mnichovský diktát a jeho důsledky z hlediska ústavního práva. Magisterská diplomová práce. Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Praha 2009. 81 s. Dostupné online.

Komentáře

K článku bylo přidáno 0 komentářů.

Tento článek neobsahuje žádné komentáře.