ZDENĚK SÝKORA 100

X

Kurátorka výstavy Zdeněk Sýkora 100 Lenka Sýkorová představuje tuto významnou osobnost nejen jako umělce, který navždy ovlivnil současné české i světové umění, ale i jako člověka milujícího a milovaného. Neobvyklá instalace architekta Josefa Pleskota navozuje dojem autenticity Sýkorova prostoru a poskytuje místo pro divákovu kontemplaci. Součástí expozice budou Sýkorova díla i vzácné bibliofilie s jeho ilustracemi a filmové dokumenty mapující život a dílo této významné osobnosti. U příležitosti významného jubilea vydává galerie knihu Zdeněk Sýkora – Moje příroda.

Výstava Zdeněk Sýkora 100 připomíná především významné výročí autora, který se 3. 2. 1920 narodil v Lounech, současně navazuje i na loňskou sérii úspěšných projektů věnovaných Zdeňku Sýkorovi – na výstavu v Galerii Zdeněk Sklenář Zdeněk Sýkora – Moje příroda či na realizaci Sýkorovy piazzetty před Vrchlického divadlem v Lounech. Kurátorka výstavy Lenka Sýkorová zvolila jako ústřední motiv obraz Linie č. 220, monumentální akryl na plátně o rozměrech 2 × 2 metry, který patří k nejvýraznějším dílům desetiletého tvůrčího období autora, kdy jeho linie vycházely z jednoho bodu. Právě v tomto ikonickém obraze, jenž diváka zaujme výraznými barvami, bohatostí vzájemného proplétání linií a svou monumentalitou, se koncentruje působení náhodnosti, charakteristické pro celé období linií. Tento obraz je od svého vzniku v roce 2003 neodmyslitelnou součástí Sýkorova lounského ateliéru a na výstavy je zapůjčován jen výjimečně.

„Mojí ambicí je výstavou připomenout Zdeňka Sýkoru jako umělce, člověka a mého partnera, tedy nejen prostřednictvím jeho děl, ale také prostřednictvím jeho textů, jeho hlasu nebo filmových záběrů, abychom nezapomněli, jaký ve skutečnosti byl," říká Lenka Sýkorová.

Této myšlence je uzpůsoben i nevšední architektonický koncept, jehož se ujal architekt Josef Pleskot. V jeho pojetí se prostory galerie částečně promění v legendární lounský ateliér, do něhož bude moci návštěvník vstoupit a pobývat v něm v přítomnosti stěžejního díla.

„Přinést do vzpomínkové výstavy i charakteristické předměty, které Zdeněk Sýkora miloval, vyplynulo spontánně. Své závodní kolo považoval i vůči svému dílu za obdivuhodný vztažný technicistní artefakt. To kolo je prostě krásné! Subtilní křesla, na kterých rád sedával a byl v nich často fotografován, jsou nabídnuta divákům k pozorování. Divák může spočinout v něčem, co poznalo Sýkorovo tělo. Autenticita, kterou je možné si dovolit. No a citáty, Sýkorovy citáty, které graficky interpretuje jeho přítel Zdeněk Ziegler. Je jich dost a jsou v roli i v pozici obrazů. A ještě knihy, pár grafik, video. Výstava pro všechny smysly, ale bez ataku," říká o instalaci architekt Josef Pleskot.

Součástí výstavy jsou i dokumenty o životě a tvorbě Zdeňka Sýkory. Ve většině z nich Sýkora sám hovoří a představuje svůj život a dílo, jako například v Evropanovi Jaroslava Brabce (2001). V ostatních sledujeme jeho uměleckou tvorbu a připomínáme si mezníky v jejím vývoji.

V dokumentu o krajinách Sýkora k divákům promluví hlasem Jiřího Štěpničky prostřednictvím citátů o umění vybraných z jeho vlastních textů.

Překvapivým momentem bude i vystavení vzácných bibliofilií, které není možné dnes již prakticky získat, s originálními ilustracemi Zdeňka Sýkory. Vůbec poprvé se tak kompletně představí jeho ilustrátorská tvorba.

„Ve vlastní tvorbě si pravidla určujeme sami, děláme si, co chceme. Tady se musíme přizpůsobit pravidlům daným formátem a rozsahem, zcela jinak uvažujeme o díle samotném. Musí se vycházet z dané technologie, například pro serigrafii lze použít jen určitý počet barev," řekl kdysi v rozhovoru Zdeněk Sýkora.

Pět knih, které vyšly v rozmezí deseti let (1999–2009) v pražském nakladatelství Aulos Zdeňka Křenka
a na kterých se autorsky podílela také Lenka Sýkorová, graficky upravil Zdeněk Ziegler. Jedná se o knihy: Jan Neruda Písně kosmické, William Faulkner Elly, Stephen Hawking a Roger Penrose Povaha prostoru a času, Karel Hynek Mácha Máj, Bohumila Grögerová a Josef Hiršal Poezie Struktury Linie.

Vzácnou příležitostí seznámení se s grafickou tvorbou Galerie Éditions Média ze švýcarského Neuchâtelu je i výstavní bibliofilie Média ྍ. Zakladatel této edice, Marc Hostettler, je vůbec prvním vydavatelem serigrafií Sýkorových linií a právě on je zapojil do mezinárodního kontextu již v roce 1980. Vystavený katalog mapuje cyklus čtyř výstav pořádaných galerií v letech 1981–1982, na nichž byly vedle děl například Maxe Billa či Françoise Morelleta představeny i liniové obrazy Zdeňka Sýkory. Ze stejné galerijní edice vystaví Galerie Zdeněk Sklenář dvě vzácné velkoformátové serigrafie z roku 2006 nazvané Nudná a Pilná.

V rámci oslav jubilea vychází i kniha Zdeněk Sýkora – Moje příroda, která mapuje vývoj umělcovy tvorby od roku 1942 do roku 2009. Autory textů jsou kurátorka Lenka Sýkorová a architekt výstavy Josef Pleskot. Grafickou úpravu navrhl Zdeněk Ziegler. Katalog stejnojmenné výstavy má ambici svými texty a bohatým fotografickým doprovodem z archivu manželů Sýkorových nově interpretovat umělcovu tvorbu. Mnoho archivních fotografií je reprodukováno vůbec poprvé, například rozmalované obrazy z období na začátku šedesátých let nebo fotoreportáž zachycující vznik topologických struktur z období konce šedesátých let. V publikaci se objeví i Sýkorovy fotografie z roku 1942, kdy svou uměleckou dráhu zahajoval jako fotograf. Méně známé jsou fotografie Zdeňka Sýkory jako malíře v plenéru. Úspěšnou výstavu, která v Galerii Zdeněk Sklenář proběhla v loňském roce, připomíná závěrečná kapitola knihy bohatou fotografickou dokumentací od Martina Poláka.

O Zdeňku Sýkorovi

Zdeněk Sýkora (1920–2011) studoval výtvarnou výchovu, modelování a deskriptivní geometrii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde od roku 1947 působil jako asistent a od roku 1966 do roku 1980 jako docent. Od šedesátých let vyučoval výtvarnou výchovu také na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Od ztvárnění krajiny postupně dospěl k abstrakci, kolem roku 1962 namaloval své první struktury, které jsou tvořeny elementy vloženými do rastru. V roce 1964 vznikly ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem první obrazy s využitím počítače. V roce 1963 se stal členem umělecké skupiny Křižovatka, od roku 1965 se začal objevovat na mezinárodních výstavách. Jako jeden z mála Čechů byl v roce 1968 vybrán do prestižní přehlídky documenta v Kasselu. Od roku 1973 vyvíjel nový systém založený na náhodnosti, která se stala základní metodou liniových obrazů. Na jejich tvorbě se od roku 1985 podílela také jeho manželka Lenka. Jeho díla jsou zastoupena v řadě světových i českých institucionálních i soukromých sbírek. Roku 2003 mu byl francouzským ministrem kultury udělen titul rytíře Řádu umění a literatury. V loňském roce byla ve spolupráci s architektem Josefem Pleskotem a Lenkou Sýkorovou realizována Sýkorova kompozice z roku 1962 jako piazzetta před Vrchlického divadlem v Lounech. Tato realizace je jedním z nejrozsáhlejších uměleckých děl ve veřejném prostoru u nás. Současně vydala Česká pošta Sýkorovy Linie č. 56 (Humberto) na známkách.

Výstava potrvá do 21. 3. 2020

Galerie Zdeněk Sklenář:

Schönkirchovský palác, Mikulandská 7, Praha 1 – Nové Město, úterý – sobota od 13 do 18 hodin.

29. 1. 2020, TZ: Galerie Zdeněk Sklenář

Komentáře

K článku bylo přidáno 0 komentářů.

Tento článek neobsahuje žádné komentáře.